Velikonoční vandr pěšky

Ve dnech 14.-15.4.2017 jsme si udělali první pěšovandr po 16 letech. Jeli jsme vlakem do Bojkovic a pak chvilku po modré značce pěšky. Ale protože značení KČT má svou historii tak modrá značka vede po silnici. My jsme ale kousek za Bojkovicemi použili polní cestu k letišti, kde kousek nad letištěm se nachází tábořiště. Od tábořiště vede neznačená polní cesta k rozhledně. U rozhledny jsme si uvařili na dřívkáči kafe a pojedli suchý chléb se suchým salámem. Od Rozhledny jsme se po polní cestě vydali na hřeben Bílých Karpat.

Cestou jsme kromě staveb viděli spoustu stop a jelena s laní. Cesta pomalu stoupala a v jednom místě jsme ji opustili a přes les se vydali do prudkého kopce, kde nahoře měla být značená pěšina. Není to s mým orientačním smyslem tak špatné, protože tam pěšina skutečně byla a značená. Kousek za hřebenem jsme našli studánku a doplnili vodu.

Samotná hřebenovka je po červené a je dílem po asfaltu a dílem po lesní cestě. Na Bílých Karpatech je moc hezké to, že občas se dá z hřebene koukat do pěkného kraje a pak studánky nejsou někde daleko v údolí ale víceméně kousek pod hřebenem. Prošli jsme okolo pěkně upraveného pramene řeky Olšavy a došli jsme ke studánce V koncích. Zde jsem na novém dřívkáči z číny vyzkusil uvařit polívku. Nedařilo se mi. Hořelo to sice hezky ale trvalo to dlouho. Až ke konci vaření jsem přestal přikládat a když dřevo co bylo v přikládacím prostoru propadlo do topeniště tak najednou se celý prostor pro přikládání naplnil plameny a voda začala vařit jak divá. Došlo mi, že vařič je dobrý pouze kotelník neumí přikládat a tak mám poučení pro vaření v tomto dřívkáči pro příště.

Našli jsme si místo pro zavěšení a v pokoji prospali noc. Jen v noci přišel ježek a čichnul si k mým botám. Pak si odfrknul, aby si vyčistil čichové cesty a znělo to jako pohrdlivá výtka, abych se ani v lese nezouval. :-)

Ráno jsme již snídani vařili na plyňáku, protože to je rychlejší a taky abych ho nenosil nadarmo. Cestou jsme potom viděli spoustu vandráků, kteří vstávali později než my, jak si vaří snídani. Došli jsme na vrchol Javorníku (783 m nad mořem) a tu jsme červenou značku opustili a po modré se spustili do Bylnice.

No a z Bylnice vlakem přes Horní Lideč a Hranice na Moravě za 2 a 1/2 hodiny jsme byli doma.

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.