Pohranici 2016

Pohranici 2016

Letošní třítýdenní cestu jsem nakonec přeplánoval a místo ciziny jsem se rozhodl, že toho třeba najedeme méně ale o to více si to užijeme. A tak vznikla cesta česko-polským pohraničím. Nakonec jsme najeli 757 km. Dále pokračuje přepis cestovního deníku.

Sobota 6.8.2016 – 93 km (celkem 93 km)

Na rozjezd to byla docela dlouhá etapa. Potřebovali jsme se dostat pryč z obydlené oblasti okolo Ostravy a tak jsme zvolili cestu okolo řeky Opavy. Z Bohumína jsme vyjeli přes Černý les v Antošovicích na Darkovičky. Pak přes Bolatice do Kravař a z Kravař již po pohodlné cyklostezce okolo řeky Opavy.

V Opavě jsme zašli na oběd do Globusu a pokračovali směrem na Krnov. V parku Pavle prasklo lanko přesmykače, protože jsem měl náhradní vyměnil jsem ji ho. Díky tomu zdržení jsme potkali zajímavou lehotříkolku, na které ležel její konstruktér. Zajímavá byla v tom, že se řídila nohama, které ji i poháněly. Pohon byl předního kola a základ byl vzat z lehokola typu Python od jiného konstruktéra z Opavy Luboše Pohody.

Poté jsme pokračovali směrem na Krnov a Město Albrechtice. Směrem na Hraniční vrch je stoupák a tam jsme narazili na upoutávku na stezku pro děti Ke krtečkově studánce. Andrejka byla velmi unavená a tak jsme to zavěsili na prvním možném místě.

 

Neděle 7.8.2016 – 39 km (celkem 132 km)

Projeli jsme po snídani celou stezku Ke krtečkově studánce. Je moc hezká a je udělaná tak, aby ji zvládly i úplně malé děti. Na konci je čeká krtečkova studánka s velmi chutnou vodou. Potkali jsme tam dvě rodiny s dětma a bylo vidět, jak je stezka baví.

Přejeli jsme odbočku do vesnice a tak jsme dojeli až k oboře, odkud jsme se spustili po červené značce do vesnice. Před Třemešnou jsme odbočili na hlavní cestu směrem na Prudnik a před hranicí s Polskem jsme odbočili na Jindřichov ve Slezsku. Názvy vesnic se sice mění, ale fakticky jsou obce Jidřichov-Janov-Petrovice jedna dlouhá zástavba.

Z Petrovic vede hlavní cesta na Zlaté hory a vedlejší cesta do Heřmanovic. Nad Heřmanovicemi jsme si našli místo na spaní.

 

Pondělí 8.8.2016 15 km (celkem 147 km)

Přes sedlo Prameny Opavy jsme si sjeli na Rejvíz na oběd do hotelu a tam jsme potkali pána s kloboukem a hromadou dětí jak jdou přespat na Orlík. Ale to nejzajímavější bylo vozítko, na kterém měl naložený náklad. Byl to vynálezce a konstruktér speciálního jednostopého kočárku. (www.speko.cz) Kočárek se dá osadit cyklosedačkou a vozit na něm dítě, nebo se dá naložit báglama a pak funguje jako spešl vozík, s dobrou průchodností terénem.

My jsme po obědě jeli na ruský hřbitov, kde jsme již měli svůj vyzkoušený flek k zavěšení. Stále je krásně teplo a je jasná obloha ale podle předpovědi se to má změnit. Protože nechci zažít chlad a déšť v Jeseníkách měním plány a místo toulání po Jeseníkách se přesuneme na Žulové hory.

 

Úterý 9.8.2016 27 km (celkem 174,57 km)

Kdysi se staršíma dětma jsme často jezdili na vandry do oblasti zatopených žulových lomů. Proto cílem dnešní cesty je Brankope. Nahoře nad lomem je chajda TO Stříbrná pavučina.

Z Rejvízu jsme sjeli do Písečné a u prvního obchodu jsme potkali místňáka na elektrokole, který nám ukázal cestu k obchodu COOP a k jídlu nám doporučil hotel u písáku, kde se dá slušně ale draho najíst. Hotel je srubová stavba na zatopeným pískovým dolem. A jídlo je tam drahé ale velmi dobré.

Když jsme seděli na terase, tak se nad Jeseníkama objevila černá bouřková mračna. Přesunuli jsme se pod střechu a největší déšť jsme přečkali pod střechou. Po dešti jsme vyrazili na cestu a nejdříve po asfaltu a posléze po lesácké cestě jsme dojeli k červeně označené lesní cestě na Žulový vrch. Cesta pořád stoupala a tak jsme kola ovázali otěžema a tlačili jsme asi 5 km.

Holky byly pomalé, povídaly si a pásly se na lesních plodech okolo cesty a tak jsem jim vždycky ujel. Když už jsem měl pocit, že jsem od nich moc daleko počkal na ně.

Při jednom takovém čekání jsem zažil tak intenzivní pocit štěstí jako ještě nikdy. Byla mlha, teplota byla 14°C a pršelo, okolo mne byl les a přede mnou cesta.

A já byl neskutečně šťastný.

Byl jsem v lese.

Byl jsem na cestě.

S těma, které mám rád.

Prostě štěstí

 

Středa 10.8.2016 – 0 km (cekem 174,57km)

Celou noc pršelo a ráno to vypadá zase na déšť. Děláme tedy odpočinkový a sušící den. Mokré věci jsme rozvěsili na šňůru pod plachtu, a když chvilku neprší, paseme se na malinách, které tady v okolí rostou. Chajda TO Stříbrná pavučina je otevřená a jen papír na chajdě upozorňuje, že šerif osady letos v červenci odešel na poslední vandr.

Odpoledne přišli dva chlapi se čtyřma klukama a dvěma psy. Doporučili jsme jim chajdu. A protože byla zima zapadli tam, dá se tam zatopit v peci a ohřát se. Seznámil jsem se s Frantou, který je zajímavý tím, že krosnu nosí jenom, když nejde projet, protože si na ni přidělal dlouhé oje a dvě kolečka a jinak ji tahá za sebou. Akorát při nošení mu ty dlouhé oje zachytávají do větví a tak je to trošku komplikovanější.

V noci bylo 7°C.

Čtvrtek 11.8.2016 – 0 km (celkem 174,57 km)

Zašel jsem ráno k prameni pro vodu a pokecal s klukama co přečkali noc v chajdě. Protože má stále pršet, rozhodl jsem se zůstat na žuláku ještě jednu noc. A taky, že jo chvilku přeháňka, chvilku sluníčko a teplota 15°C. Takový apríl v srpnu.

Vzpomínáme na vandry co jsem s většíma dětma a se psem v této oblasti dělali.

A tak vznikla vzpomínka na život se psem.

listopad 1996 narození malého knírače Megi. členem naší smečky se stala v prosinci 1996.

1997 – Adršpach (v Bohumíně byla povodeň)

        – Berounka s Pavlou

1998 – Rychleby

          Sázava – bez dětí

          údolí Bobrůvky s Vendou a s Pavlou (tam mi praskla plotýnka a v listopadu mě operovali)

1999 – Adršpach v chatce

        – Lužnice s oběma dětma a s Pavlou

2000 – zimní táboření v týpí na Zlatníku

        – Hron

2001 – na jachtě po Baltu

        – Tichá Orlice

2002 – narození Andrejky

        – Pavla kojila a tak jsem jel Berounku jen s dětma a psem

2003 – 2004 Potštejn

2005 – 2011 Hronov

V roce 2008 umřela Megi. Dalšího psa jsem si nepořídil. Mám strach, že bych na něho neměl tolik času co by potřeboval.

2012 – Roháče

        – po koupi lehokola Jaňův dvůr – moravsko rakouské pohraničí

2013 – Inn-Ziller-Dunaj

2014 – Odra – Nisa a z5 (už plně lehokolisticky)

2015 – Přejezd ČR (předčasně ukončen pro nesnesitelná vedra)

2016 – Pohranici

Takové jsou výsledky vzpomínání na minulé dovolené. Odpoledne klesla teplota na 6°C. Rozhodli jsme se přestěhovat do chajdy. Pohybem jsme se zahřáli, ale přesto jsme si nasbírali dřevo a rozdělali oheň. Když jsem na plynu vařil vodu na polívku, moc to nehořelo a tak jsem otočil láhev vzhůru nohama a trošku to začalo hořet líp, ale je tam malý tlak. Vypadá to tak, že bomba co měla vydržet tři týdny, je po týdnu skoro prázdná. Asi jak tam je furt našroubovaný ten vařič, tak to ne úplně dobře těsní a plyn utíká.

U ohně jsme se zahřáli a holky šly spát na patro do chajdy a já si zavěsil hamaku do představku. Veverka co asi normálka spí v chajdě byla nasraná a tak rambošila a házela šišky. Vítr fouká z jihozápadu a to docela svižně po celou noc.

 

Pátek 12.8.2016 – 24,53 km (celkem 198,70 km)

Ráno jsem rozdělal oheň ve venkovním krbu. Je tam rošt a tak jsem tam uvařil i ranní ovesnou kaši a horkou vodu na kapučíno. Po snídani jsme sbalili a vyrazili směr Křemenčák.

Krásným klesáním jsme ze žuláku sjeli do Vidnavy. Na náměstí v řecké restauraci jsme si dali sice drahé ale velmi chutné řecké jídlo. Oběhli jsme všechny obchody, abychom sehnali plynovou bombu nebo aspoň tuhý líh ale nikde toto zboží nevedou. Jeden místní, když jsem se ho ptal na možnost koupě takového zboží, pronesl větu: „Vy jste se asi nepodívali do mapy, kam jedete.“ 

Rozhodli jsme se tedy vařit na ohni a po nákupu potravin jsme vyrazili směrem ke Křemenčáku. Křemenčák je zatopený žulový lom. U lomu není pitná voda a dešťovka v lomu je krásně prohřátá na koupání a tak se tam holky vyčabraly a zaplavaly si. Je 16,5°C a nám se po předchozích dnech zdá neskutečně teplo.

Našli jsme stromy vhodné k zavěšení, rozvěsili vyprané prádlo a šli spát.

 

Sobota 13.8.2016 – 10,02 km (celkem 208,72 km)

Ráno jsme ovesné vločky namočili do mléka a i bez vaření to je chutná snídaně. Vyjeli jsme později, protože na Křemenčáku je moc pěkně a není kam spěchat.

Dojeli jsme k lesnímu rybníku U dubu. Lesy ČR zde vybudovaly WC a venkovní krb s krytým posezením. To je pozitivní. Protože se přebudovává stavidlo, tak je místo cesty staveniště a díra v cestě. Kousek pod cestou je vyšlapaná stezka a přes potok odtékající z rybníka je provizorní lávka. Chtěl jsem ji přejít s naloženým kolem, ale zabrzděné přední kolo mi na štěrku ujelo a kolo mi spadlo. Abych do něho nešlápl, tak jsem ho ani nevím, jak přeskočil.

Další kola jsme tedy odstrojili a převezl jsem kola bez nákladu. Holky si svoje věci přenesly.

Do hospody v Černé vodě jsme přijeli přesně ve 12:00. Zrovna otevírali a tak jsme si tam dali chutný obídek. Akorát už je nový majitel a tak zmizela na zdi po léta vytvářená stonožka. Každý článek jejího těla obsahoval zápis o tom, který místní borec a kdy, vypil větší množství piv. Myslím, že limit byl 12 piv a nejvíce tam bylo myslím 28 piv u chlapa a 18 piv u ženy. Zdatní pivaři zde žijí, ale už se o nich neví díky tomu, že stonožku nechal nový majitel přemalovat.

Po obědě jsme si dali ještě zmrzlinku a pak jsme se vydali směrem na Kaltenštejn a pak k Mariinu prameni. Už jsem za ty roky zapomněl jaký to je kopec, ale ač obtížně, přesto se dal vytlačit i s naloženým kolem. Naposledy jsem zde byl se staršími dětma v červenci roku 1998 a pak ještě na podzimním vandru s kolegou z práce. Ale objevili jsme tenkrát v létě s dětma díky Jamboreemu a jeho partě hezké místo na spaní nedaleko pramene a tam jsme najisto šli i tentokrát.

Cesta byla zarostlá, takže tam moc lidí nechodí. Chajda na kopci stojí a nabízí volné palandy každému, kdo potřebuje přespat. Jen vnitřní kamna jsou rozebrána a někdo odnesl všechen kov. Asi nějací magneti v okolí. 

My jsme i s kolama zůstali na dolním nádvoří. Hned jsme si nasbírali dřevo na oheň a uvařili si večeři. Dolní mýtina je ze tří stran obklopena žulovým odvalem a tak je tady docela chladno ale oheň příjemně hřeje a je tady díky tomu hned veseleji.

 

Neděle 14.8.2016  – 36,35 km (celkem 245 km)

Ráno jsem opět rozdělal oheň a Pavla uvařila kaši a kakao a kapučíno. K cestě dolů jsme už nešli po červené, ale použili jsme část Rychlebských stezek a pak lesní asfaltovou cestu a pak po silnici číslo 60 jsme ze Žulové dojeli do Javorníku ve Slezsku. V Javorníku jsme si zašli na dobrý oběd do taverny. Předpověď a hlavně mračna slibovala na dnešní den bouřku, rozhodli jsme se tedy jí ujet. Jeli jsme do Bílé vody. Kromě toho, že je zde klášter, vede odsud hlavně červená značka na Rosenkranz.

Před sedlem Rosenkranz jsme si našli pěknou mýtinu v lese s příhodnými stromy a zavěsili jsme se. Bylo něco před 17 hodinou. Ale my nespěcháme, protože Kladskou nížinu chceme projet až zítra a z loňska mám odzkoušeno, že se dá překonat za den jízdy.

Noc byla klidná a bouřky, které podle předpovědi přišly se nakonec vypršely někde jinde.

 

Pondělí 15.8.2016 – 72,17 km (celkem 317,26 km)

Ze sedla Rosenkranz jsme se po snídani spustili do Kladska. V Kladsku jsme zjistili, že Poláci mají celostátní svátek, církevní a tak jsou všechny obchody zavřené ale restaurace, kde jsme vloni jedli je otevřená a tak jsme zde opět poobědvali. V Kladsku je spousta lidí, ale všichni jenom chodí po ulicích, vše je zavřeno kromě restaurace a zmrzlinových cukráren a tak mají skoro všichni zmrzlinku.

Po silnici na Broumov potkáváme spoustu osobních aut. Ale díky svátku aspoň nejezdí náklaďáky. Hned za hranicí jsme najeli na cyklostezku a ta nás dovedla k Martínkovicím. Vloni jsme zde přespali v kempu u pana Nývlta. Ten nám poradil příjemnou cestu přes Broumovské stěny na Panský kříž, a proto letos jedeme najisto. Proti loňsku je už letos cesta na Panský kříž značená modrožlutou značkou.

Cestou potkáváme spoustu stop po houbařích a podle okrájených nohou praváku měl někdo opravdu houbařské žně. Taky jsme našli nějaké klouzky a jednoho praváka, takže poté co jsme vytlačili kola na Panský kříž, vaříme houbovou polévku s bramboračkou z pytlíku. Druhý chod je salám opečený s houbama a jako příloha k tomu je chléb.

Vaříme v přístřešku pro turisty a tak, ačkoliv ještě navečer projelo auto lesů ČR, nemají, co by nám vytkli. V přístřešku jsme si zavěsili hamaky a v klidu se vyspali.

Úterý 16.8.2016 – 18,59 km (celkem 335,58 km)

Ráno po snídani jsme si ještě pohověli v hamakách a četli si. Teda kromě mě. Vybila se mi čtečka. A tak jsem se vydal do lesa na procházku. Protože první co nás ráno probudilo, bylo auto, ze kterého vyběhnul děda v montérkách s košem na houby. A Pavla nasbírala borůvky ke snídani. A tak jsem při procházce uzobnul tu borůvku, tu sebral hříbek, hlavně jsem se ale radoval z krásného rána. Broumovské stěny mám pro jejich klid z celé této oblasti nejraděj.

Před obědem jsme sjeli do Police nad Metují. Je to 9 km z kopce. V Polici jsme zašli do penzionu 69 na oběd. Kola jsme opřeli o zeď pod kuchyňským oknem a kuchty vykoukly z okna ven.

Ptám se :„Vaříte?“

A kuchtičky: „Kdepák už ne.“ A hodně se tomu hihňaly.

Tak jsem pokračoval v otázce :„A máte vařeno?“

A ony:„Tak to zase jo.“ A zase se hihňaly, protože to pokládaly za dobrý vtip 

V Penny marketu jsme nakoupili a vyhledali bikeshop a nakoupil jsem náhradní věci na brzdy, protože Andrejčino kolo vydává při brzdění zvuky jako by šel kov na kov. Protože mám ona i já nalomený bowden od brzd tak si půjčuji od servismana jeho kleště na bowdeny a lanka a hned provádím opravu. Zbytek oprav si nechávám na kemp, kde se potvrzuje moje podezření na brzdění kov na kov, ale naštěstí není její ráfek zničen natolik, aby nestačilo jen vyměnit brzdové gumičky.

Z Police jsme pokračovali po silnici na Hronov. Před Žabokrky je odbočka na cyklostezku, kterou jsme letos nepřejeli, ale využili a je to příjemné sjet z rušné silnice do klidu cyklostezky. V kempu jsem si nechal dobít mobil a čtečku a zaplatil jsem tři noclehy. Paní správcová si mě díky našim mnohaletým návštěvám pamatuje a tak si povídáme a já ji ukazuji jak si nahrát do její čtečky knížky a kde je stáhnout.

Jako první věc plánujeme teplou sprchu, vyprat a vysušit prádlo, odpočinout, v klidu si večer rozdělat oheň. Našli jsme si stromy k zavěšení a zavěsili hamaky a roztáhli velkou plachtu. S paní správcovou jsem si dohodnul uložení našich zavazadel v době, kdy budeme dělat výlety nalehko po okolí.

 

Středa 17.8.2016 – 61 km (celkem 396 km)

Ráno jsme vyjeli na okruh okolo Adršpašských skal. Z kempu jsme vyjeli na Rokytník. Pak jsme klesli do Stárkova a pak pomalu ale jistě jsme stoupali na Adršpach. Z Adršpachu nás čekal krásný sjezd přes Adršpach do Teplic nad Metují. Nedaleko kempu Bučnice je pramen Bučnického potoka. Velmi svěží a krásně chladivá a čistá a chutná voda z hodně silného pramene. Z Teplic stoupáme do nepříjemného stoupání do sedla mezi Ostaší a Broumovskýma stěnami. A ze sedla prudký sjezd do Police nad Metují. V Polici jsme opět doplnili potraviny nákupem v Penny a pak sjeli opět stejnou cestou do kempu.

Naši spolubydlící v kempu, když zjistili, že nekoušeme, tak se přišli podívat na tu bandu, co jezdí na těch divných kolech a spí v těch divných hamakách a tak jsme večer strávili povídáním si o cestách o lehokolech a o spaní v hamakách a mnozí z nich si vyzkusili, jak se hoví v hamace.

Zítra má podle předpovědi pršet a tak jsem naplánoval odpočinkový den.

 

Čtvrtek 18.8.2016 – 4 km (celkem 400,75 km)

V noci bylo 6°C, takže jsem poprvé za celou dovolenou spal v zapnutém spacáku. Dělá se to tak, že se postavím vedle hamaky. Vstoupím do spacáku a na hlavu si nasadím kapuci a zapnu zip. Jednu ruku nechám venku a tou si rozevřu hamaku. Pak opatrně usednu do hamaky a vytočím se tak abych ležel mírně zešikma k ose hamaky. Pak se vrtím tak dlouho až ležím pohodlně a houpání hamaky mě spolehlivě ukolébá.

Ráno byla bohatá rosa a modrá obloha. Bohatá rosa slibuje horký den a tak jsem si řekl, že jim letos ta předpověď nějak nevychází. Po snídani jsme si s Pavlou zajeli do města na nákup jídla na oběd a plynu na vaření a po návratu jsme dílem na plynu a dílem na ohni uvařili chutné jídlo a celé odpoledne jsme si četli, hráli karty a Tantrix.

Večer, když jsme uvažovali, zda zaplatit ještě další pobyt a dělat výlety nalehko nebo se vracet pomalu domů, jsme se jednomyslně shodli na tom, že dost bylo lenošení a že teda vyrazíme zase na cestu. Navrhoval jsem dvě varianty. První snazší, spustit se okolo Metuje k Labi, Okolo Labe dojet k Hradci Králové a z Hradce proti proudu Orlice a pak přes kopec se spustit do Mohelnice. Druhou těžší Okolo Metuje do pekelského údolí a pak okolo Olešenky do Olešnice v Orlických horách a pak přes Orlické hory do Králíků a pak přes kopec do Hanušovic a okolo řeky Moravy do Mohelnice. Pak už byl plán stejný, okolo Moravy do Olomouce a odtamtud k Bečvě a někde okolo Hranic na Moravě nebo Teplic nad Bečvou přejet kopec do údolí Odry a okolo Odry domů do Bohumína.

Vyhrála varianta přes Orlické hory. Rozložil jsem tedy mapy a po pečlivé úvaze to naplánoval takto:

cyklotrasa 22 z Hronova do Náchoda

cyklotrasa 4034 z Náchoda okolo Metuje do Pekla

cyklotrasa 4035 údolím Olešenky do Olešnice v Orlických horách

silnice 310 přes Sedloňov do Deštné v Orlických horách (cyklotrasa 4070)

Pak vystoupat do sedla Luisino údolí buď po cyklotrase 4309, nebo po modré turistické značce od Luisina údolí na hřeben Orlických hor.

Cyklotrasa 4071 hřebenovku až do Českých Petrovic.

silnice 311 přes Petrovičky do Mladkova.

Cyklotrasa 52 po silnici 312 do Králíků a přes Dolní Moravu do Hanušovic.

cyklotrasa 51 po silnici 369 do Mohelnice okolo řeky Moravy.

Z Mohelnice do Litovle a litovelským Pomoravím do Olomouce.

Z Olomouce nějak do Přerova a pak z Přerova po cyklostezce okolo Bečvy do Hranic na Moravě

Z Hranic po jantarové cyklostezce 5 okolo Odry domů do Bohumína.

 

Pátek 19.8.2016 – 38,39 km (celkem 439,15 km)

Ráno jsem se probudil v 6 hodin, vzal jsem si ranní prášky na tlak a zalezl zpátky do spacáku a do hamaky. A probudil jsem se v 9:30 

A tak se náš odjezd trošku opozdil. Než jsme pojedli a sbalili se a holky než si ještě před cestou umyly vlasy v teplé vodě a osprchovaly se, tak jsme nakonec vyjížděli v 11 hodin. V Hronově jsem se stavil v outdoor obchodě a koupil ještě jednu plynovou bombu. Navštívili jsme lékárnu a nakoupili nějaké protisluncové ochrany Day long faktor 50 a železo a navštívili prodejnu Bedimex. Mají tady zajímavé látky na batohy apod. a tak jsme zde udělali nějakou útratu. Domluvil jsem se s holkami z Bedimexu, že mi náš nákup zabalí a pošlou PPL domů za týden až budeme z výletu doma.

Pak jsme se drželi plánu cesty z předchozího dne. Po 22 jsme sjeli do Náchoda. Z Náchoda údolím okolo Metuje do Pekla. V Pekle jsme zašli na oběd. Všiml jsem si tam cizince, co čekal, až se uvolní stůl, a protože jsme byli tři u stolu pro čtyři, kývnul jsem na něho, ať přisedne. Tipoval jsem ho na Němce, ale byl to Holanďan. Rybář, který jezdí na Metuji chytat pstruhy už od roku 2000 a hrozně moc se mu u nás líbí. Je tady pro něj lacino, chutná mu místní strava a pivo. A od roku 2000 se nezměnila cena piva. Pavla mu anglicky vysvětlila, že díky Haškově předpovědi, že vláda, která zdraží pivo padne, se u nás zdražuje všechno, ale pivo se zatím v ceně drží furt víceméně stejné. Smál se , že to je to je dobrá páka na politiky 

Po obědě jsme se vydali krásným údolím Olešenky až do Olešnice v Orlických horách. V Olešnici jsme zašli na nanuka a kousek za Olešnicí jsme navázali na kola otěže a já se přezul do sandál a vydali jsme se do příkrého stoupání. K Pavle se připojil místní domorodec s kolem a dal se s ní do řeči. Pak nám nabídnul, ať se k němu stavíme na kafe a my mu řekli, že nás více potěší, když nám doplní pitnou vodu.

Nahoře na kopci stál nešťastný pán s nepojízdným skútrem a poprosil mne, zda bych mu nepřečetl telefonní číslo z asistenční karty, že si nevzal brýle. Tak jsem mu posloužil a on se snažil vysvětlit operátorce asistenční služby kde je, a že opravdu potřebuje odtah. A že teda, když si to pojištění u nich platí, tak ho chce i využít. Já těmhle asistenčním službám moc nevěřím po zlé zkušenosti a tak doufám, že tam na tom konci se svým nepojízdným skútrem nestojí dodnes 

Na dalším kopci jsme našli dům se zelenou střechou a zašli si pro pitnou vodu. Vyklubala se z toho moc milá návštěva. Nejdříve nás očuchal maxipes rasy kavkazského pasteveckého psa. Pak pán vytáhnul proutěná křesla a usadili jsme se a povídali si. Nejdříve nám vysvětlil, že jeho paní je hluchá a, že odezírá, takže musíme mluvit tehdy, když se na nás dívá. A pak jsme si povídali o cestování, o fobiích a hendikepech. Byla to moc zajímavá paní a musel jsem o ní hodně přemýšlet. Bylo to srovnatelné se setkáním s Radkem Krupou na jeho cestě okolo ČR před několika lety.

Dostali jsme tip na zítřejší cyklobus, který by nás vyvezl k Masarykově chatě a ušetřil nám tak den stoupání. Takže to zítra zkusíme. Myslím, že kdybychom měli stan, tak u nich přespíme ale, protože visíme, poodjeli jsme kousek do lesa a našli si stromy k zavěšení. Tam jsme povečeřeli a v klidu se vyspali.

 

Sobota 20.8.2016 – 20 km (celkem 459 km)

Ráno jsem se probudil v 6:30 a už jsem se rozhodl neopakovat pozdní odjezd předchozího dne. Autobus jede v 9:04 a tak sepisuju deník, páchám ranní hygienu a dohlížím na klidný spánek svých holek. 

Na zastávce autobusu jsme včas, ale autobusák nás nevzal. Pohlédl na naše lehokola a řekl: " Tohle neberu, to nemám jak bezpečně upevnit v přívěsu." Na to nejsme zařízeni. Vozíme jen klasická kola. Nejdříve jsem se na něj chvíli zlobil, ale pak jsem si vzpomněl na přepravu lehokol na nosiči na svém autě, na to jak jsem si na to kupoval spešl hakry s uchycením za přední vidlici. Na to, že na rozdíl od přepravy ve vlaku v cyklobuse přebírá šofér zodpovědnost za bezpečnou přepravu cyklistů a jejich kol. A zlost mě přešla.

Pokračovali jsme tedy podle původních plánů. Pěkně po vlastních do Deštné. Chvilku nahoru a chvilku dolů, cesta jak na houpačce. V první trafice jsem si koupil mapu 1:25 000 Orlické hory. Na Luisino údolí vedou dvě cesty, asfalt a polňačka, cyklotrasa a turistická modrá. Zkusili jsme modrou, ale brzy jsme to odpískali a vrátili se na asfalt. 3 km do kopce a tam osada Luisino údolí. Tam jsme uhnuli do leva na modrou turistickou značku a tlačili další 3 km do sedla na hřebenovku.

U první vody, kterou jsme potkali, jsme uvařili bramborovou kaši a snědli ji se sekanou a Andrejka s uzeným masem. Bylo to chutné, ale ještě dlouho se mi z toho brkalo, asi to bylo ze psa. 

Při obědě se k nám přistavili dva důchodci a tak jsme si s nimi povídali o výletech a dětech a vnucích a naší cestě a našem způsobu spaní a nakonec nám doporučili cestu, po které přišli, že je snazší. Poslechli jsme jejich rady a na hřebeni nás chvilku zdržela malá přeháňka, tak akorát na malou svačinku, jablíčko a chleba se sýrem.

Pak jsme lehli na kolo a vydali se hledat místo na spaní. Cesta vede chvilku do kopce a pak z kopce, ale na hřebeni je buď kosodřevina, nebo nízké smrčí. Smrčí je tak nízké, že se nedá zavěsit ale zároveň už tak vysoké, že zakrývá výhled do kraje. Takže v tomto ohledu mě Orlické hory zklamaly.

Klesli jsme do sedla, kde to vypadá slibněji a tak jsme si našli stromy na zavěšení. Na parkovišti jsme uvařili polívku nudlovou s těma houbami, co jsme našli. Sežrali jsme poslední kedlubnu a zapadli do lesa, kde jsme se zavěsili a po umytí se vsítili a spali až do rána.

 

Neděle 21.8.2016 – 0 km (celkem 459 km)

V noci hodně foukalo ale, protože jsme kousek za hřebenem, tak je to spíše nad námi. Vítr je teplý jako by ho něco tlačilo a to značí změnu teplé a studené fronty. To bude pršet nebo bouřka. A opravdu k ránu přišla bouřka, ale jsme na jejím okraji, takže jen pár kapek, ale pak hustý déšť. V mobilu jsem si zjistil předpověď počasí a má chcát celý den. Tak jsme zůstali viset a ani jsme nebalili. Pršelo tak silně, že jsem si bidon naplnil z toho, co teklo po jedné čtvrtině plachty, tedy z plochy 1,5 m kvadrata za necelou minutu. Tedy 0,7 litru. Voda chutná podobně jako roztopený sníh a je čistá.

Celý den se houpáme v hamace, chvíli spíme, chvíli si čteme a občas něco sníme až do 15 hodiny.

V 15 hodin vysvitlo sluníčko na parkoviště a tak si jdeme nasbírat borůvky a poradovat se ze slunce. Les okapává a my zde zůstali ještě jednu noc.

 

Pondělí 22.8.2016 – 41,70 km (celkem 501,15 km)

Ráno bylo chladno. Vyjeli jsme díky tomu nezvykle brzy. Už v 9:30 

Po Bunkrovce okolo řopíků. Našli jsme pramen, ale po včerejším dešti je nahnědlá voda a je v ní nepořádek. Něco jsem odfiltroval, ale není chutná, a jakmile jsme se dostali k pitné vodě, tak jsme vodu z hor vylili.

Dojeli jsme k pevnosti Hanička. Je pondělí a tak mají zavřeno. Potkali jsme paní z pevnosti, jak se vracela z hub a tak jsme se s ní zakecali. O podnikání v Čechách, a životě v pevnosti, a na horách, a tak vůbec o životě. Dostal jsem informaci o polských podzemních továrnách. Naše kluby vojenské historie mají bunkry a polské zase nacistické podzemní továrny. Mám zase tip na další výlety v této oblasti, tentokrát do Polska Sowie gory. Někdy příště 

Od pevnosti Hanička jsme sjeli k hotelu Zemská brána. Tam jsme poobědvali a doplnili pitnou vodu. Pak jsme dojeli k mostu Zemská brána. Divoká Orlice zde přitéká z Polska na naše území. Od Zemské brány je možno po modré nebo po červené turistické značce dojít na Pastviny ale cesta je pro kola obtížná a my jsme naloženi, takže pěkně po asfaltu podle původního plánu k Českým Petrovicím. Tady jsem změnil trasu a klesli jsme opět k Pastvinské přehradě. Z Pastvin jsme vystoupali nad Mladkov. Na rozdíl od Orlické hřebenovky, tady v podhůří jsou krásné výhledy do kraje.

Spaní jsme si našli v lese mezi obcí Vlčkovice a Mladkov. Nedaleko je silnice, kde furt hlučí auta. Silnice 311.

 

Úterý 23.8.2016 – 73,04 km (celkem 574,19 km)

Ráno jsem holkám vyprávěl o srnci, který v noci na nás békal, protože jsme mu vlezli do jeho lesa a mu se to evidentně nelíbilo. Holky to ovšem úspěšně zaspaly a tak jsem byl jediný co to slyšel.

Po snídani a sbalení se, jsme sjeli z kopce do Mladkova. Pak do Králik na náměstí, kde jsme si v pekárně koupili kafe a jablkový závin. Potkal jsem tam dva kluky natěžko s báglama na zádech a byl jsem rád, že nám všecku tu hmotu vozí kola. Do kopce to vytlačíme jako kočárek díky otěžím, a z kopce a po rovince se vozíme.

Z Králik jsme vytlačili kopec k pevnosti nad Králikama a pak už krásným širokým údolím jsme projeli Dolní Moravou, nad níž se tyčí rozhledna Stezka v oblacích. Sem se někdy musíme zajet podívat. Ale někdy jindy. Teď nás čeká krásné klesání okolo řeky Moravy, která je v tomto úseku ještě krásnou bystřinou.

Cestou jsme narazili na odbočku ke pstruží farmě. Tam jsme si zašli na pečenou rybku. Holky si daly pstruha a já poprvé v životě ochutnal úhoře. Po jídle jsme spokojeni a s plným bříškem pokračovali v krásném sjezdu do Hanušovic. Na silnici je docela silný provoz Tiráků, náklaďáků, osobních aut a autobusů. V Hanušovicích v Infocentru jsem se dozvěděl, že cesta na červenohorské sedlo je uzavřena a tak tudy vede objížďka. K tomu se ještě připojila úplná výluka tratě Šumperk-Hanušovice. Ovšem i přes silný provoz to byla krásný sjezd, ovšem opačně bych ho jet nechtěl.

Okolo Moravy jsme doklesali až skoro k Mohelnici. Nikde v okolí jsme nenašli vhodné místo k zavěšení. Na jednom místě už to vypadalo nadějně, ale při průzkumu okolí, jsme si všimli lesácké techniky a pohybu lidí a tak jsme raději pokračovali dál. Vím, že za Mohelnicí v Nových mlýnech je vodácký kemp ale to by znamenalo najet dalších 15 km a holky už jsou docela hodně unavené. V mapy.cz na mobilu jsem si našel ubytování v okolí vodácký kemp a penzion v Háji. S holkama jsme se dohodli na ceně 1150 Kč za třílůžkový pokoj.

Vila v Háji je u elektrárny u náhonu z řeky Moravy. Půjčují tady i lodě. Je zde i vodácký kemp. Sociálky jako WC je v budově. Není tady pro vodáky sprcha.

Kola jsme si nechali zamknout do sklepa k sudům s pivem. Na pokoji jsme se vyrochnili v horké sprše a okno zakryla Pavla moskytierou z hamaky, aby nás v noci nerušili komáři.

Tento den byl hlavně díky silnému provozu na silnici hodně únavný. Tak únavný, že jsme si dali večeři v restauraci, protože jsem nepočítal s tím, že se nám bude chtít vařit i kdybychom našli stromy k zavěšení.

 

Středa 24.8.2016 – 82,86 km (celkem 657,05 km)

Ráno jsme se z pokoje přestěhovali k ohništi na vodáckém tábořišti, abychom si uvařili snídani. Dvě holky s dětma co jedou na Pálavách řeku Moravu od Postřelmova tam už snídaly a tak jsme se k nim připojili a povídali si o řekách, o vandrech, a o životě vůbec. Když jsem zmínil, že kromě lehokola mám doma i koloběžku, tak se jedna z nich přiznala, že je fyzioterapeutka a vysvětlila mi skutečný přínos koloběhu na páteř. Byla to tak moudrá věta, že jsem se rozhodl, že si ji zapamatuju a zněla asi takto: „Dotažením kroku odrazové nohy, dochází ke kontrakci glutea maxima a k vertikalizaci páteře, čímž dojde k uvolnění tlaku na meziobratlové ploténky.“

Bylo to fajn setkání.

Po snídani jsme zalehli a vydali se na krásnou cestu okolo Moravy. Vloni jsme na kolobkách projížděli úsek od Mohelnice do Olomouce. Takže jsme jeli po známé cestě. Některá místa jsem si nevybavoval vůbec, některá matně, něco jsem si pamatoval jinak. Cesta je dobře značená, takže z toho nevznikl žádný problém. V Olomouci jsme si zašli na oběd a do infocentra pro mapu a naplánoval jsem jak se dostat k Helfštýnu, kde jsem uvažoval o možnosti dalšího noclehu.

V Tršicicích jsem to plánoval směrem na Lazníčky, ale podle rady jednoho z místních obyvatel jsme jeli na Lazníky a pak na Veselíčko, odkud jsme se spustili rovnou do Oseku nad Bečvou.

Ve Veselíčku jsme našli pěknou odpočívku. Sportovně společenský prostor s bufetem a tam jsem ochutnal nejlepší radler na celé cestě.

Černý Litovel s citronem – BEST RADLER on the road! 

Okolo Bečvy jsme pak dojeli do Týna nad Bečvou pod zříceninu Helfštýna. V okolním lese jsme si našli klidné místo k zavěšení hamak a po večeři se vsítili a spali až do rána.

 

Čtvrtek 25.8.2016 – 100,11 km (celkem 575,17 km)

Ráno jsme sjeli k nejbližší odpočívce a tam jsme si uvařili snídani. Pak jsme okolo Bečvy pokračovali až do Teplic nad Bečvou do lázní, kde si Andrejka vzpomněla, že tady byla na školním výletě a měli tady úžasnou zmrzlinu, míchanou z vanilkové zmrzky a čerstvého ovoce. No a tu jsme si prostě museli dát.

Z Teplic jsme pokračovali po silnici číslo 35 směrem na Valašské Meziříčí. Na silnici je docela hustý provoz a tak jsme z ní v Černotíně sjeli a přes Černotín jsme příjemným stoupáním dojeli na Hluzov a tam jsme se napojili na Greenway. Směrem na Dub a do Jeseníku nad Odrou. Snažím se vyhnout značené cyklotrase číslo 5, protože nesmyslně vede na kopec Starý Jičín a hlavně po docela hodně frekventované cestě. A přes Starý Jičín jsem už jel.

V Jeseníku nad Odrou jsme si koupili potraviny a u obchodu jsme si uvařili jídlo. V Infocentru jsem si vzal mapu a po poradě s místní úředníci jsem naplánoval další cestu tak, že projedeme pod tratí po silnici a na nejbližší odbočce vpravo opět podjedeme pod tratí a po polní cestě dojedeme do Bernatic nad Odrou. Skrz Bernartice jsme pokračovali po asfaltu až na konec obce, kde asfalt končil a opět po polní cestičce jsme dojeli až do Studénky. Studénku jsme projeli po silnici a po nejbližší cyklotrase jsme dojeli do Jistebníku.

Jistebník jsme celý projeli až k železničnímu přejezdu, za nímž jsme odbočili doleva k Polaneckým rybníkům až do Polanky nad Odrou a pak už stezkou okolo řeky Odry jsme dojeli až do Bohumína. Domů jsme dojeli ve 20:15 chvíli po setmění.

A to je vše

Galerie fotek

 

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.