Proti proudu řeky Moravice na Slezskou Hartu

21.-25.7.2018 celkem 233 km, lehokolmo i pěšmo i tlačmo

Malý cyklovýlet okolo Moravice proti proudu řeky.

V sobotu jsme ráno vyjeli směrem na Hradec nad Moravicí. Tuto trasu jsme si nedávno projeli při além dvoudenním cyklovýletě. Takže jedeme najisto přes Hať, pak po nové cestě do Vřesiny. Tam přes malý kopeček a v půlce dědiny odbočka do polí. Mezi poli na silnici a po silnici do Kravař. V Kravařích oblíbená hospoda na obídek. Za slušnou cenu celé menu. Pak po cyklostezce do Komárova. Pak mezi poli na silnici na Raduň a z Raduně krásná asfaltka v lese bez aut s mírným stoupáním do Jakubčovic. Za Jakubčovicema v lesní odpočívce večeře uvařená z polévky z pytlíku, jedné brambory a kousku pórku. A pak jen nocleh pod hvězdami.

V neděli přesun na oběd do Žimrovic. Po obědě po zrušené červené do obory a přes oboru k řece a po mostku na červenou. Po červené až do Podhradí kde jsme při splouvání Moravice objevili příjemný penzion s docela dobrou kuchyní. Takže večeře vařená. Řízek s bramborem nám dodal hodně sil a večeře byla spíšebrzká než pozdní takže jsme nastoupali na zelenou a po zelené se pustili směrem na Kružberk. O lese se už moc mluvit nedá. Smrky padly díky kůrovci a mladé buky břízy, jedle, duby teprve rostou, takže procházíme spíše mladňokem než vzrostlým lesem. Ještě, že je pod mrakem takže se to dá přežít. Je hodně teplo. Tato cesta je příjemná na tlačení, je vidět, že lidi moc pěšky nechodí. Z jedné strany příkrý sráz k Moravici z druhé strany cesty prudké stoupání na hřeben. Stezka se vine postupně s malým stoupáním skoro po vrstevnici. Nakonec jsme narazili na malou plošinku kde se dalo přespat pod hvězdami i když večer začlo krápat, takže to nakonec bylo pod plachtou.

V pondělí pěšopochod s tlačením až k řece. Zelená totiž v posledním úseku pokračuje po kozí stezce nad řekou a riziko pádu s naloženým kolem nehodláme riskovat. Proto raději využijemelesní cesty a přebrodíme na červenou. Po červené jsme dojeli k silnici kde po krátkém prostudování mapy jsem zvolil kratší variantu přes Staré Těchanovice do Kružberka. V Kružberku jsou dvě hospody. V obou vaří údajně dobře ale ta ve které jsme už byli je na kopci a navíc mimo náš plán cesty. Takže jedeme do mlýna předělaného na penzion. Dali jsme si menu pro dva. Tři druhy ryb. Pstruh nenadchnul, candát neurazil, zato kapr, kterým obvykle pohrdnu, to celé zachránil. Za celou cestu asi nejdražší oběd. Po odpolední siestě (je pořád stále horko teploty okolo 30 ve stínu) jsme vyrazili k hrázi Kružberské nádrže. Od ní jsme se vydali po levém břehu do Kerhartic, kde je odbočka po které se pěkně mimo provoz aut dá na kole dojet do Slezské Harty. Kopec na hráz nádrže Slezské Harty jsme vytlačili. A nahoře se kochali pohledem na vodu. Foukal docela svižný větřík. Teplo bylo jako u moře. Cítil jsem se docela spokojeně, sem jsem chtěl touto cestou dojet. Pak jsem v mapě naplánoval další cestu na Roudno. Na odpočívce jsme si uvařili polívku na večeři. Pak jsme si našli vhodné chráněné nerušené místo na spaní a šli spát.

V úterý jsme dojeli do Roudna. Snídani jsme si vařili u vody. Než jsem uvařil kafe a kaši tak se Pavla stihla vykoupat, zaplavat si a pak spokojeně pojíst co jsem uchystal k snídani. Pak jsme vytlačili kola do strmého kopce ve kterém obec Roudno podél cesty postavili. V hospodě jsme si dali jen pití a pak jsme pokračovali po silnici a pak po zelené směrem na Novou Pláň. V Nové Pláni je penzion, který zvenku vypadá jako předělaný z kostela. Dobře tam vaří a když jsme si povídali s paní majitelku tak nás vzala na prohlídku do kapličky svého zesnulého manžela. Její manžel byl lovec a tak předělal kapličku na lovecký salonek vyzdobený trofejemi. Pěkně tam bylo. Pak jsme se přesunuli po silnici do Valšova a kousek za Valšovem jsme si našli vhodné místo k noclehu. Všude je problém se stromy. Smrky na kůrovce doplatili tak, že v podstatě nepřežily. Les, je-li nějaký, je z náletových bříz a topolů a ze starých stromů zůstalo několik málo borovic anebo modřínů.

Ve středu jsme dostali zprávu od dcery, že přijede na návštěvu a protože na plánovaný čtvrtek hlásí deště rozhodli jsme se jet dom již dnes. Takže jsem naplánoval cestu s minimem stoupání a maximem klesání a vydali jsme se přes Dlouhou Stráň do Milotic nad Opavou. V Miloticích mě zaujal otevřený obchůdek. U něho jsme objevili kryté posezení za autobusovou zastávkou. Koupili jsme si pití a po chvíli na nás přišel hlad. Rozbalili jsme si svačinu, dokoupili co nám chybělo v bízkém obchůdku a svačili jsme. Pak přijelo auto, z něj vylezli tři lidi a ten jeden to nevydržel a přišel si s náma popovídat. Z rozhovoru s ním jsme poznali, že se jedná o starostu obce. Pochválili jsme mu obchůdek a hlavně posezení před ním, protože to je pro poutníky moc fajn místo. Zjevně se mu to líbilo, protože obojí byl jeho projekt. Takové milé setkání to bylo. Pak si k nám přisedl jeden místní obyvatel s pivem a s tím jsme si povídali o jeho životě v Itálii a jeho návratu domů. Zajímavý člověk to byl. Kumulace lidí na takových místech je skvělou příležitostí k hovoru. V 11 jsme se sbalili a vyrazili na cestu. Oběd jsme naplánovali tak, že v Opavě v Globusu koupíme kuře pečené a sníme ho v Hošticíc v zámeckém parku. V Globu jsem naměřil před vchodem nejvyšší teplotu výletu. 49,6. Pavla kola hlídala schovaná v Globusu po dobu co jsem kupoval pečivo a kuře. Venku by mohla umřít. No a pak už to vycházelo podle plánu. Přestávka v parku v Hošticích se protáhla kvůli horku o siestu. V Kravařích nás dostihla bouřka. V Benešově už jsem byl skoro suchý. Do Kozmic jsme jeli po silnici a pak okolo fotbalového hřiště k Juliánce což je sudánka nad Kozmicema a přes Vřesinu a Hať domů. Tento poslední den do vyšlo na rovnou 100 km denní trasu. Moc pěkný výlet.

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.