Moravskoslezský sraz lehokol 2013

Pátek 28.06.2013

Můj první cyklosleh se konal v kempu ve Frydlantě nad Ostravicí. Dojeli jsme tam s manželkou v pátek k večeru a našli opuštěný kemp se zavřenou bránou. Takový byl aspoň můj první dojem. Při pokus o otevření brány jsem zjistil, že není uzamčená, takže jsem si otevřel a vjel do areálu. Z okýnka občerstvovny na mne zavolal starší muž, ze kterého se vyklubal recepční a po krátké domluvě, že formality vyřídíme příští den jsme si našli vhodné místo na postavení stanu a zaparkovali auto. Vydali jsme se najít ostatní lehokolisty do hospody. Protože se nikam necpu, vybrali jsme si stůl kousek od stolu lehokolistické společnosti a Iniciátorem se stal Ivan. Pozval nás k ostatním a po nezbytných představovačkách, po kterých spolehlivě nevím kdo je kdo, jsme si obejdnali pití a někteří jídlo a poslouchali o čem se lidi baví. Když přišel můj čas a začaly se mi klížit oči přijelo lehokolo domácí výroby z bambusu. Tak jsme si ještě očuměli jeho stroj a šli spát.

Sobota 29.6.2013

V sobotu ráno jsem viděl procházet po cestě pána z recepce, který na mne volal, že bude v recepci, tak ať se stavím vyřídit formality.

Stavil jsem se za ním a chvili si sním povídal. Osamělost je sviňa a na tomto pánovi se docela vyřádila. Ale nakonec se mi povedlo se od něj odpoutat a šel jsem si vyzkoušet bambusové lehokolo.

A tak jsem zjistil, že to že umím jezdit na svém Azubovi, neznamená, že umím jezdit na všech lehokolech. Ale nakonec jsem si objel kolečko okolo kempu a ujistil se, prvak, že to jde, druhak že moje kolo je pro mne to njesprávnější.

Okolo desáté jsme vyjeli na vyjížďku a já si vyzkusil jízdu s ostatními lehokolisty. Vyhovuje mi více když jedu sám nebo s rodinou, přece jenom líp se jede vlastním tempem, bez nutnosti neustále na někoho čekat. Ale sraz je o tom se setkat s lidmi podobého smýšlení a v tomto směru byla vyjížďka vedena Papjim.

Projeli jsme kus pěkných asfaltovaných cest v podhůří Beskyd. Na zpáteční cestě, jsme pobloudili v HMMC a dojeli jsme k hlavní bráně, kde se zrovna konal den otevřených dvěří a akce pro děti zaměstnanců pod záminkou dne dětí. :-) No mají to korejci nějaké pomotané protože den dětí je na začátku června a ne na jeho konci ale je to jejich území.

Zajímavá část nastala v hospodě Ondráš v Janovicích. Nějak se mi podařilo se trhnout a zvolit jinou cestu než ostatní a dojel jsem do této hospody jako první. Ale hned po mně dojel Luboš z Opavy na trojkolce. Protože vjezd do zahrady je brankou a z cesty to je do kopečka volal na mě: " Jeď nebo uhni! jinak tam nevjedu." :-)

Po chvíli dojeli i ostatní a zahrada se začala zaplňovat různými lehokoly a trojolkami a paní šenkýřka z toho byla evidentně mimo :-) Něco takového se jí nestalo :-) Jako mnoho lidí viděla takové stroje poprvé v životě a ještě v takové koncentraci. Zvláště Luboš z Opavy ji evidentně zaujal, protože jak komentovala náš příjezd stojí za zaznamenání. :-)

„Nejdříve přijel jeden na takovém divném stroji a na hlavě měl přilbu s tykadlem (to je moje zpětné zrcátko) a za ním druhý na trojkolce. Tak jsem si řekla ten první je asi navigátor a ten druhý je slepý a tím mikrofonkem mu ten první dává instrukce.“ řekla.

Luboš to kometoval :" No už mi přisuzovali různá postižení ale slepota v tom ještě nebyla." :-)

Pak když šenkýřka stála na schodech a nahlas komentovala své duševní pochody, evidentně se chtěla svézt na nějakém stroji a Impozantní postava Luboše z Opavy se ji líbila natolik, že byla aochotná udělat cokoliv :-)

Lehokolisti ji doporučili tříkolku, kde nemusí hned zpočátku řešit rovnováhu a může si zkusit jízdu vleže.

Uvažovala nahlas: " No já bych se na tom svezla, ale jsem v práci. Co když mě šéfová uvidí. Ona mě za to vyhodí. No ale kdy jindy se na tom svezu než teď když je tady plná zahrada takových kol? Nop já se na tom chci svézt. A je mi jedno jestli mě šéfová uvidí."

Luboš ji na to vystrkal tříkolku Strýčka Fida na cestu a milá paní šenkýřka se svezla. Chichotala se tomu jak malá holka a ostatní lehocyklisti pokřikovali na Luboše ať ji okamžitě přestane lechtat. :-)

Přítomný kronikář obce Janovice celou událost zvěčnil svým všudypřítomným fotoaparátem.

A tím vlastně celá atrakce skončila a celá výprava lehokolistů se vydala na cestu do kempu.

Na večeři jsme se sešli v restauraci na náměstí kde jsem posráželi stoly a zhodnotili uplynulý den. Vcelku úspěšný alespoň pro mne protože jsem se chtěl projet a bylo mi jedno kudy, ovšem někteří lehocyklisté hodnotili výlet jako ne úplně povedený, třeba HonzaK a jeho výrok „Tady jsme se odchýlili“ sklidil docela smích zvláště když dodal, že ho nejvíce neštve to že jsme se odchýlili ale to že mu v GPS chyběly mapové podklady a on nevěděl kde vlastně je :-)

Večer se šlo spát

 

neděle 30.6.2013

 ráno bylo již ve znamená balení a odjezdu.

 

Zhodnocení

Celá akce se mi líbila. Kemp ve Frýdlantě už zažil jistě lepší časy ale přespat se v něm dá :-)

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.