Lednice-Břeclav na kajaku

Dne 18.6.2017 jsem se konečně dočkal na pokračování Zámecké Dyje. Při zkoušení kajaků na úseku Bulhary-Lednice jsme skončili v Lednici u padlého stromu přes řeku a protože to byla po dlouhatanánské době zase výlet na vodě, tak jsme byli unavení. Ovšem Zámecká Dyje si zaslouží pokračování.

Lednice-Břeclav na kajaku

Jeli jsme přímým rychlíkem do Břeclavi a plánovali jsme autobus do Lednice. Jenže na prvním peroně v Břeclavi byl přistaven historický vláček do Lednice a jízdenka stála jen 30 Kč a odjezd měl ten vláček stejně jako autobus. Protože jsem po této trati ještě nikdy nejel a historickým vláčkem už vůbec ne, tak to bylo jasné. Vlezli jsme si do vláčku a ten nás odvezl do Lednice.

Z nádraží je to k Zámecké Dyji sice o kousek dál než z náměstí, ale aspoň jsme se prošli. Na pravém břehu Zámecké Dyje u Maurské vodárny je dobrý přístup k vodě a tak jsme tam nafoukli lodě, převlékli se a vyrazili na řeku. Na rozdíl od úseku Bulhary-Lednice, který je občas zatarasený padlými stromy, je tento úsek vyčištěný, protože zde jezdí výletní lodě. Pár jsme jich potkali, se všema se pozdravili a pluli jsme dál. Lednický park z vody je úplně jiný než po cestičkách pro pěší. Vůbec je to jiný svět i když jen z hladiny skoro stojaté vody. Viděl jsem několikrát ledňáčka.

Cestou jsme si udělali přestávku na jídlo. Uvařili jsme si kapučíno a opekli šunkové klobásky. Oheň jsme rozdělali v dřívkači Mourek. Objevil jsem na internetech výrobce a nechal jsem si udělat šestihranný dřívkáč. K němu jsem si dodělal H-kus, aby se na tom dřívkáči dalo i vařit. Takže to byla taková zkouška v provozu. Výhoda dřívkáče je, že oheň je v něm chráněný a stačí skutečně pár klacíků a máte o zábavu s vařením na ohni postaráno. a tento je navíc skladný tak, že se vleze do víčka od ešusu.

Zajeli jsme se podívat po Staré Dyji k Minaretu a pak jsme pokračovali na Janův hrad. U Janova hradu je lávka pod kterou se dá proplout tak, že jsme si lehli do lodi a odstrkovali se od lávky zespoda. V tomto úseku už lodi nejezdí a tak se i zde vyskytují kmeny stromů padlých do vody. Naštěstí se vše dalo objet a nic jsme nemuseli přetahovat.

Na konci Zámecké Dyje je zdymadlo a protipovodňová hráz Dyje, kterou jsme přenesli a dostali se na hlavní tok. Jez v Břeclavi nadržuje vodu až skoro k jezu v Bulharech, takže nás čekalo pádlování opět po oleji. Ale o to více času jsme měli k pozorování vodního ptactva. Okolo Bukače jsme projížděli na vzdálenost asi dva metry, než usoudil, že jsme moc důvěrní a odletěl o kousek níže abychom so ho opět mohli dobře prohlédnout.

Před Břeclaví se Dyje větví. Levá větev teče městem a pravá větev teče kdovíkam. My jsme se vydali tou levou větví k Jezu, který jsme přenášeli vlevo. Chtěl jsem si vyzkusit využití vozíku a převozu nafouknuté lodi. Jde to ale loď musí být dnem vzhůru, takže  je vozík využitelný spíše na převoz bagáže a loď je lepší přenést na rameni. Oproti laminátkám je ovšem možno nafukovačku nosit v jednom člověku. Jednak je lehčí (17 kg nafukovačka versus 30 kg laminátka) a druhak ten nafouknutý válec do ramene netlačí.

Pod jezem bylo vody tak akorát, abychom ty dva kilometry městem projeli a až kousek od železničního mostu, kde jsme končili, jsme asi 30 metrů provozovali vodní turistiku. Přijeli jsme včas, 2 hodiny před odjezdem vlaku a tak jsme první hodinu věnovali důkladné očistě lodí. Zvláště ten úsek Zámecké Dyje je zasraný naftovýma zplodinama, nějakým olejem co sviní loď zespoda. Druhou hodinu jsme seděli v hospodě na gulášové polívce a k tomu Radlera. Do vlaku jsem na koupil místenky a bagáž s loděma hodil na poličku, složené vozíky dal pod sedátka, seděli jsme ve velkoprostorovém oddíle. Dvě hodinky ve vlaku a byli jsme doma. Unaveni jakobychom nebyli na vodě jeden den ale aspoň týden. Ale bylo to krásné.

8 km Zámecké Dyje a 9 km Dyje. Celkem 17 km

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.