Cyklovandr Rychleby 2017

Tak na letošní červencové svaté jsem si naplánoval pěkný vandr z Javorníku do Meziměstí přes Gory Sovie. Ale nakonec bylo vše jinak.

Především když jsem se před vandram sbalil a zvážil batoh tak měl 16 kg bez vody a bez jídla. Tak jsem ho vybalil a přehodnotil a zase zbalil a zase zvážil. 15,8 kg bez vody a bez jídla. Opět jsem ho vybalil a přebalil. Vyměnil všechno nerez za hliník a co se dalo jsem vyřadil. Ale ani na třetí pokus jsem se nedostal pod 15 kg bez vody a bez jídla. A tak nastalo rozhodnutí místo Pěšo vandru pojedem na kole.

Přebalil jsem tedy vše do cyklobrašen a zvážením jsem zjistil váhu 18 kg s jídlem ale protože to je na kolo tak kolo to uveze. A v sobotu ráno jsme vyrazili směr Osoblaha. Pohodlnou cyklostezkou přes Hlučínsko a od Kravař okolo Opavice do Krnova. z Krnova do Polska směrem na Rowne a pak po silnici do Slezských Rudoltic. A kousek od zříceniny hradu na Bohušovem jsme se zavěsili.

Druhý den jsme jeli z Osoblahy do Polska směr Prudnik a pak dál na Kalkow a Vidnavu. Přes Polsko je cesta víc v pohodě než přes Zlaté hory, kde to je moc do kopce a ještě více z kopce. Za Vidnavou už je les a spousta stromů kde se dá zavěsit. Cesta na místo zavěšení jsme navštívili nějaké zatopené lomy.

Třetí den jsme se přesunuli jen na bývalý mramorový lom na Černou vodou. Oproti loňsku jsme se vybodli na červenou a stoupali jsme pohodlně po asfaltce co tam mají lesáci na stahování dřeva z lesa. A poslední úsek k Mariinu pramenu jsme využili Rychlebské stezky.

Čtvrtý den jsme se přesunuli po Rychlebské stezce nahoru pod Sokolí a pak po asfaltu pěkně na Brantkope. Na osadní boudě už bylo obsazeno, byli tam kluci z Hlučína a tak jsem s něma pokecal a obsadili jsme si jiné patro na spaní na Brantkope.

Pátý den Jsme vyrazili z Brantkope po asfaltu směrem na Vyhlídku Medvědí kameny a od tama jsme klesli do Lázní v Jeseníku. Z Jeseníku jsme vystoupali po Staré cestě na Rejvíz a z Rejvízu už po cyklostezce 55. No teda spíše po té silnici, protože cyklostezka různě odbočuje do kopců a proč bych jezdil do kopce když asfalt vede až Městu Albrechtice furt z kopce. Kousek za Linhartovy jsme si našli stromy k zavěšení, uvařili polívku na večeři, snědli ji a sotva jsme zavěsili tak spadla bouřka co byla celý den někde za náma. Takže to krásně vyšlo.

Šestý den jsme se už v pohodě přesunuli až domů. Cestou jsme potkali kousek před Krnovem lehocyklistu co jel se synem na kofolu. Tak jsem mu očuměli jeho stroj, poobdivovali jeho technické řešení a seznámili jsme se takto s Finem. Aspoň už vím s kým se bavím, když na nakolacké diskusi něco písne :-)

Sedmý den celý propršelo ale my už byli doma v suchu. Osmý den bylo taky nehezky. A devátý den jsem udělal ženě radost a jel s ní na návštěvu.

Celkem najeto 322 km, takže vlastně flákárna nejvyššího stupně :-)

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.