Cyklopovaleč a koloběh

1 den Bohumín – Bělá 25,24 km 1:55

Po práci jsme se sbalili a vypadli. Cestu, kterou běžně jezdíme na výlet na Bělského pstruha. Okoupali jsme se u Labyrintu, dobrali vodu z pramene Židlo, našli si spaní u tří modřínů (i když jich nakonec bylo sedm) 

2 den Bělá – Osoblaha 81,72 km 5:59

Vyjeli jsme v 8:30 dojeli jsme v 18:15. Cesta z Bělé do Kravař na cyklostezku 55 do Opavy. Nakoupili jsme v Globusu, pak zajeli ke známé hospůdce kam rádi jezdíme na jídlo. Teda jezdili jsme , protože totálně překopali jídelníček. Sice nám na přání udělali jídlo na které jsme sem jeli ale příště sem pojedem leda tak na pizu.

Z Opavy do Krnova, kde jsme uhnuli do Polska na Braciszow. Pak přes Mokre do Dobieszowa a nakonec do Rowne. V Rowne jakmile hlavní silnice prudce uhýbá vpravo je potřeba odbočit vlevo. (cesta není značená jen je tam upozornění na zákaz vjezdu aut těžších než 7 tun) Je to nová cesta do Slezských Rudoltic. Ve Slezských Rudolticích hned na začátku obce odbočka na Koberno a od Bohušova je lepší jet po červené turistické značce do Osoblahy. Kemp i třikrát s koupáním za 161 Kč.

Tento kemp je obvykle klidný (teda pokud není v okolí hasičský či jiný bugr). Tentokrát se dva kluci a dvě holky snažili rušit spaní. Ve dvě ráno jsme si šli s Pavlou sednout k jejich ohni abychom jim naoplátku rušili zábavu, když nám oni předtím narušili spaní. Po 15 minutách usoudili, že jen tak neodejdem a tak zalezli do chaty. Pak chvíli protestovali proti narušení jejich zábavy tím, že běhali nahatí po kempu. Nikdo si jich ale nevšímal a tak je to přestalo bavit a zalezli do chaty a byl klid až do rána. Byl jsem tak napružený adrenalinem, že jsem nemohl usnout.

Ráno jsem uvařil snídani dopsal zážitky do deníku a nechal holky dospat. Nakonce jsme vyjeli v 10 hodin. Venku bylo 28 gradů celsiusa.

3 den Osoblaha – Velká Kraš 66 km 5:11

Z Osoblahy jsme zamířili do Polska a dnešní úsek jsem vedl co nejdál od hor a co nejvíc po bočních cestách a pokud možno co nejvíce v nížině. A povedlo se to. V Prudniku jsme zašli na kebab a i když slečna byla na celou hospodu sama, nakonec jsme se jídla dočkali. Z Prudniku jsme směřovali na Kalkow. V Kalkowě je dům co má hospodářskou budovu ve tvaru pyramidy a z Kalkowa vede příjemná cesta do Vidnavy. Ve Velké Kraši jsme se nechali zlákat na nocleh na zahradě, jednak jsme zde již spali a druhak je potřeba nechat vydělat místní obyvatelstvo. platil jsem 230 Kč a přes den bylo nejvíce 30 gradů celsiusa.

4 den Velká Kraš – Bílý Potok 33,44 km 2:44

Ráno jsme se sbalili a vyjeli směr Javorník. U obce Uhená je Pelnářův důl. Kdysi se zde těžil lignit ale nyní je zatopený a vydatný spodní pramen doplňuje vodu. A tak ačkoliv je letos velké sucho zde je vody dost a je příjemně ověžující. Pobyli jsme zde do 17 hodiny. Jeli jsme do Bílé vody, pak na Bílý potok a těsně před hranicí s Polskem jsme uhnuli doleva a okolo hranice jsme vystoupali k průsmyku Rosenkrantz. Kdysi zde byla německá osada ale vyhnání němců a pohraniční pásmo způsobily, že jako památka na německé osídlení zde zůstala již jen pamětní cedule. Kousek od Rosenkrantz je pramen vody.

Našli jsme spaní na pokosené louce a kromě reflektoru měsíce nic nerušilo náš spánek.

5 den Bílý Potok – Martínkovice 66,85 km 5:00

Ráno jsme vypadli hned po východu slunce, na lavičce u pamětní tabule na Rosenkrantz jsme si uvařili snídani a pak krásným údolím jsme se spustili až do Klodzka. V Klodzku jsme zašli na oběd za 85 zl a pak po Novorudské ulici jsme opustili město. Bylo moc horko a tak jsme to zapíchli u první zwirovnie (štěrkáči) na koupání. Mladí podnikaví poláci upravili břeh, postavili sociálky a tak nás to stálo 8 zl za všechny. Chvíli jsem s nima pokecal a mají smělé plány na využití toho místa. 

Když jsme v 17 hodin odjížděli  bylo 32,2 gradů celsiusa ve stínu. Pokračovali jsme po hlavní cestě na Broumov. Protože jsme potřebovali dobrat vodu, zastavil jsem u první chalupy, kde byli lidi na zahradě. Protože si Pavla zlomila stojánek, udělal jsem ji ještě v sedle Rosenkrantz z větvě provizorní opěrku na kolo. Postavila si kolo vedle mého a Andrejka své o kus dál na cestě. Zatímco jsme byli s Andy pro vodu, tak jelo auto a Pavla šla odklidit Andrejčino kolo z cesty a mezitím co své kolo nehlídala, si její kolo lehlo na moje kolo a zlomilo i můj stojánek. Pavla tím získala zlatou medaili jako vítěz nevyhlášené soutěže O nejvíce zlomených stojánků. 

Hned za hranicí začíná za potokem krásná, nově vyasfaltovaná cyklostezka do Broumova. Sice jsem původně plánoval nocleh v Božanově ale, protože stezka byla tak krásná, tak se mi z ní nechtělo uhnout a když jsme dojeli do Martínkovic, tak jsme narazili na ceduli Kemp u Nývltů a tak jsme zapluli do tohoto kempu.

Kemp u Nývltů, suché záchody, dřevěné sociálky, teplá voda ohřívaná dřevem ve velkém bojleru. Pěkná pokosená louka, pár lidí ve stanu, jedni němci v bydlíku a v pozadí Broumovské stěny. Cena 190 Kč za noc pro tři. Nádherná klidná noc.

6 den Martínkovice – Velký Dřevíč 25,31 km 2:17

Ráno se zkumulovala oblačnost a hnala se na nás bouřka. Rychle jsme tedy sbalili, neb stan suchý je mnohem lehčí než stan mokrý. Bouřku jsme přečkali pod střechou jídelního přístřešku a po bouřce jsme pokračovali údolím přes Martínkovice vstříc Broumovským stěnám. Na konci asfaltu jsme odbočili vlevo a po vytrvalém asi 4 km stoupání jsme nakonec dorazili do sedla pod Špičákem ke kříži. Odsud vede již příjemná asfaltka na Slavný a pak stále z kopce do Police nad Metují. V Polici jsme nakoupili v Penny marketu a na doporučení místních jsme zašli na oběd do restaurace 69. a pak stálým klesáním po hlavní cestě až do Velkého Dřevíče do kempu. Za nocleh jsme zaplatil 190 Kč a protože v kempu je malý bazének, tak jsme ve vodě strávili zbytek horkého dne. Ve stínu 30 gradů celsiusa.

7 den Velký Dřevíč – Pardubice 92,49 km 6:12

Ráno jsem přehodnotil trasu a tak jsme jeli po cyklotrase 22 do Náchoda. Z Náchoda po cyklotrase 4034 stále okolo řeky Metuje jsme dojeli do Pekla, kde jsme pojedli a pokračovali až do Jaroměře. V Josefově měli sraz metalisti a tak jsme se zde nezdržovali a hned se napojili v Jaroměři na Labskou 2. Je docela slušně značená až do Hradce Králové. Jakmile ale končí Hradec, tak se značka ztrácí a objevuje se sporadicky až po přejetí do kraje Pardubického. Před Pardubicemi jsme našli štěrkovnu a protože je furt nad 30 gradů Celsiusa tak nemůžeme jet nonstop ale musíme se chladit. Takže jsem to u ní zapíchli do půl páté.

Začali jsme hledat místo ke spaní ale nic se nám nelíbilo a tak, když jsme dojeli do Pardubic, uviděl jsem lidi na terase vodáckého klubu. Jsou docela rozverní a pokřikují na nás a tak jsem se jich hned zeptal, jestli můžeme na území vodáckého klubu přespat. Kupodivu souhlasí Jejich hospodář zrovna slaví narozeniny a protože jsou to lidi co jezdí na vandry, tak nás hned nažene do sprchy a pak nás pozvali ke stolu, dali nám pivo, pečené párky a pokecali jsme s nima. Ale po celodenním vedru jsme docela unaveni, tak se moc nezdržujeme, stavíme stan a jdem spát.

8 den Pardubice – Autokemp Semín 36,93 km 2:38

Vstali jsme s východem slunce a v 7 hodin jsme byli na cestě. Cyklotrasa 2 je značená docela často, občas zmateně Třeba šipka doleva na křižovatce neznamená, že máte odbočit doleva ale, že máte jet rovně po cyklostezce ale vlevo od hlavní cesty. 

Před Přeloučí opravujou cestu a tak jsme buď přehlídli značku nebo tam prostě nebyla a tak se nám značka ztratila a dorazili jsme do Přelouče. Zajeli jsme do Infocentra, kde mi milá paní podarovala mapu okolí Přelouče a vysvětlila místní zkratku na cyklotrasu 2 a poradila koupání u pískového rybníka v Semíně.

V 11 jsme dorazili do kempu, zaplatili deset korun vlezného a rozhodli se zde udělat přestávku než pomine největší žár. Dneska mám plánovaný nocleh v Poděbradech.

U vody mám dostatek času studovat předpověď počasí na další dny a tak jsem zjistil, že teplota ve stínu leze přes 36 gradů celsiusa a na celý další týden se to nemá změnit. V tom se nedá jezdit, leda tak v noci ale protože jsme na dovolené a neplníme ani Činy ani Plameny, tak jsme se rozhodli cestu přerušit a pokračovat až vedra opadnou.

Zaplatili jsme si tedy nocleh v kempu, večer jsme zajeli s Pavlou do Přelouče zabukovat místa na kola ve vlaku na zpáteční cestu a cestu na vlak naplánovali na ráno, kdy ještě není takové horko a budeme schopni přežít.

9 den Autokemp Semín – Bohumín

Ráno jsem nařídil budíka na 6:30. Do 7:30 jsme balili a tak nám zbylo dost času do 8 na snídani. Už v 8 ráno bylo 27 gradů celsiusa, takže se dobře jelo na nádraží. Z Přelouče do Pardubic jela kola ve službáku a v Pardubicích vlak přijel na stejný peron ze kterého nám odjížděl vlak do Bohumína. A v něm se už kola vezou s náma ve vagonu. Ve vlaku jsem pokecal s klukem co se vracel z vandru po Prachovských skalách a možná někdy mimo sezonu by stálo za to tam vyrazit na vandr.

A pak už jsme jenom byli doma a snažili se přežít letošní vedra.

Celkem jsme z původně plánované cesty ujeli cca 428 km. Mělo to být cca 1400 km. Tak snad někdy příště to vyjde