Velikonoční vandr pěšky

Ve dnech 14.-15.4.2017 jsme si udělali první pěšovandr po 16 letech. Jeli jsme vlakem do Bojkovic a pak chvilku po modré značce pěšky. Ale protože značení KČT má svou historii tak modrá značka vede po silnici. My jsme ale kousek za Bojkovicemi použili polní cestu k letišti, kde kousek nad letištěm se nachází tábořiště. Od tábořiště vede neznačená polní cesta k rozhledně. U rozhledny jsme si uvařili na dřívkáči kafe a pojedli suchý chléb se suchým salámem. Od Rozhledny jsme se po polní cestě vydali na hřeben Bílých Karpat.

Cestou jsme kromě staveb viděli spoustu stop a jelena s laní. Cesta pomalu stoupala a v jednom místě jsme ji opustili a přes les se vydali do prudkého kopce, kde nahoře měla být značená pěšina. Není to s mým orientačním smyslem tak špatné, protože tam pěšina skutečně byla a značená. Kousek za hřebenem jsme našli studánku a doplnili vodu.

Samotná hřebenovka je po červené a je dílem po asfaltu a dílem po lesní cestě. Na Bílých Karpatech je moc hezké to, že občas se dá z hřebene koukat do pěkného kraje a pak studánky nejsou někde daleko v údolí ale víceméně kousek pod hřebenem. Prošli jsme okolo pěkně upraveného pramene řeky Olšavy a došli jsme ke studánce V koncích. Zde jsem na novém dřívkáči z číny vyzkusil uvařit polívku. Nedařilo se mi. Hořelo to sice hezky ale trvalo to dlouho. Až ke konci vaření jsem přestal přikládat a když dřevo co bylo v přikládacím prostoru propadlo do topeniště tak najednou se celý prostor pro přikládání naplnil plameny a voda začala vařit jak divá. Došlo mi, že vařič je dobrý pouze kotelník neumí přikládat a tak mám poučení pro vaření v tomto dřívkáči pro příště.

Našli jsme si místo pro zavěšení a v pokoji prospali noc. Jen v noci přišel ježek a čichnul si k mým botám. Pak si odfrknul, aby si vyčistil čichové cesty a znělo to jako pohrdlivá výtka, abych se ani v lese nezouval. :-)

Ráno jsme již snídani vařili na plyňáku, protože to je rychlejší a taky abych ho nenosil nadarmo. Cestou jsme potom viděli spoustu vandráků, kteří vstávali později než my, jak si vaří snídani. Došli jsme na vrchol Javorníku (783 m nad mořem) a tu jsme červenou značku opustili a po modré se spustili do Bylnice.

No a z Bylnice vlakem přes Horní Lideč a Hranice na Moravě za 2 a 1/2 hodiny jsme byli doma.

Hradec nad Moravicí na kole

Ve dnech 1.-2.4.2017 jsme si udělali první cyklovandr na rozjezd sezony. Vyjeli jsme v sobotu ráno z domu a po různých cyklostezkách a silnicích jsme dojeli do Kravař, kde jsme využili služeb místního pohostinství a dali si chutný obídek. Po obědě jsme zalehli a jeli do Jakubčovic. Prozkoumali jsme výhledy z rozhledny a pak jsme si již hledali stromy k zavěšení.

Našli jsem si odpočívku a tam jsme si uvařili na lihovém vařiči večeři. Pak jsme přešli na vyhlédnuté místo s vhodnými stromy. Zavěsili jsme se. V příjemném pohupování v hamace jsme prospali noc.

Ráno jsme se vrátili na odpočívku, kde jsme si uvařili ranní ovesnou kaši a kafe a pak jsme se spustili do Hradce nad Moravicí a okolo Moravice a pak Opavice jsme se vrátili domů.

Beroun

Ve dnech 16.-19.3.2017 jsme po výletu do Paříže pobyli v Berouně a udělali jsme si dva výlety. Jeden koloběžko-cyklistický do Karštejna kolem Berounky a druhý pěší přes kopec do Nižboru.

Paříž

Ve dnech 11.- 15.3.2017 jsme si s dětma udělali výlet do Paříže.

Pokračování tohoto článku »»»

stan Zubřík

Zaujalo mě na internetu pár blogů o táboření, které se zmiňují o existenci repliky neolitického stanu. Tento jednoduchý třídílný stan Zubřík se třemi tyčemi vznikl někdy v roce 1988 jako replika pravěkého stanu umožňujícího rozdělat oheň ve stanu. Hlavně proto, že osvědčený model indiánského tee-pee byl moc americký a málo se hodil pro tábory experimentální archeologie.

Dá se koupit ušitý, anebo si napsat o střih na LLM (liga lesní moudrosti) ale mi se zachtělo si udělat model, na kterém se pokusím udělat si vlastní střih. Po pátem pokusu jsem našel tvar, který by mi vyhovoval. A model jsem si vyfotil. Myslím, že tento stan si nepořídím, jakkoliv mne láká možnost v něm strávit některé táboření.

Jako hlavní nevýhodu bych viděl nutnost měkkého podkladu, aby se daly zatlouct kolíky (20 kusů), aby byla plachta dobře napnutá. A taky váha, nevhodné na přesuny každý den na jiném místě. Ale na táboření delší dobu na jednom místě bych ho bral.

stan Zubřík